(Bez)naděj

Práce, pivo, bouldrovka,
současná to taktovka!

Znáte tu beznaděj, když Vás to táhne jít lízt, je předpověď dobrého počasí a chuť  se pořádně vybát a všichni parťáci mají něco důležitějšího?!

Pokud ano, pište a můžeme si vzájemně poplakat na rameno!

Jsoucno insidera

Vstaneš v 6 ráno, o víkendu a rád. Jen aby to nebylo bez tebe.
Nastoupíš na galérku a prohlídneš si tu prázdnou halu. Jseš tu jen s pár dalšími blázny a ve vzduchu cítíš chvění. Ve vzduchu poletuje všude přítomný prach z magnesia, ze stropu sálá teplo z rožhavené spirály a uvnitř tebe se odehrává představení jako když gladiátor poprvé vstoupí do arény a v davu to začne bublat. Protáhneš zimou zkřehlé tělo a už cinkáš jak ježíšek, jak do sebe naráží ATC a HMS. V hlavě jedu cover od Post Modern Jukebox na creep od Radiohead. Pak se nadechneš a foukneš trochu mága pod křídla a celý svět zmizí.

Jsi jen ty a tvůj dech. Absolutní soustředění, pocit že nemůžeš spadnout. Nahoře se zacvaknutím v topu zjišťuješ kde jseš, svět se k tobě pomalu vrací. Už slyšíš ten ševel okolních lidí, hudbu co není z tvé hlavy. Dole si ťukneš pěstí s parťákem a to je nejvíc. Najednou ti ty řeči o pupeční šňůře dávají uplně jiný rozměr. Pak se karty otočí…

Pozdravíš pár známých tváří a užiješ si společnost, dáš si zelňačku nebo párek. Vylezeš z té kryté haly ven, kde jsi nechal ostatní svět žít jeho vlastním tempem. Jako branou do Narnie projdeš dvěřmi na fotobuňku a kapky deště dají vnuknout nápad na saunu. Spontání rozhodnutí a to už sedíš na posledním schůdku ve finský. Bazének, zázvorová limonáda.

Najednou jseš sám, ale ne uvnitř, tam se toho vejde. Sedíš v holešovický tržnici cpeš se Pho bo Tai a víš, že jsi dneska zase žil!

Příště už snad zase jsoucno outsidera.

Postnuté video je bez nároku na odměnu, šťouralové.