zážitky a dobrodružství
„Erárka pod kruhem, erárka nad kruhem, hele tam se asi poleze, za kolik to je v papírech?“
„Za sedmbé, je s hvězdičkou, lez, to by se ti mělo líbit.“
— ticho —
Snad po čtyřiceti minutách, když se oba setkáváme u slaňáku:
„Díky woe, to nemuselo být!“
Když lezete na prvním, buďte obezřetní, co a kdo vám cesty doporučuje. Když už jste v jednom kole, nemá smysl si na to stěžovat. Nicméně, skoro stoletou Údolku na Popravčí kámen, Ostrov-Východ, si určitě dejte, ta by se Vám měla líbit! 🙂
Nic by se nestalo, chtělo by se říct, ty ale víš, jak to je. V rámci zachování zdraví i rozumu musíš vypadnout ven. Být sám sebou, chybí ti hory, příroda, zážitky.
Samota tě odhalí až na předkožku.
Jdeš lesem, sám sobě veršuješ Hraběteho infekci, říkáš si kde se v tobě bere ta melancholie. Novinky by napsali, že za to může podzim. Na novinky, ale se*e bílej tesák. Ty jsi Julek, zaprášené kouty dušičky vypláchneš horkým puerhem z termosky. Sám se poplácáš po zádech a řekneš si: „Buď dobrej“
Jsem zpátky!
„Ty woe, kterej kret*n takhle brzo ráno myje plastové misky s cílem všechny probudit?! Ty woe, u toho dřezu nikdo není?“
…
„Hej vstávej, nějakej labuťák mi zobákem objíždí káru!“
Práce, pivo, bouldrovka,
současná to taktovka!
Znáte tu beznaděj, když Vás to táhne jít lízt, je předpověď dobrého počasí a chuť se pořádně vybát a všichni parťáci mají něco důležitějšího?!
Pokud ano, pište a můžeme si vzájemně poplakat na rameno!
Vstaneš v 6 ráno, o víkendu a rád. Jen aby to nebylo bez tebe.
Nastoupíš na galérku a prohlídneš si tu prázdnou halu. Jseš tu jen s pár dalšími blázny a ve vzduchu cítíš chvění. Ve vzduchu poletuje všude přítomný prach z magnesia, ze stropu sálá teplo z rožhavené spirály a uvnitř tebe se odehrává představení jako když gladiátor poprvé vstoupí do arény a v davu to začne bublat. Protáhneš zimou zkřehlé tělo a už cinkáš jak ježíšek, jak do sebe naráží ATC a HMS. V hlavě jedu cover od Post Modern Jukebox na creep od Radiohead. Pak se nadechneš a foukneš trochu mága pod křídla a celý svět zmizí.
Jsi jen ty a tvůj dech. Absolutní soustředění, pocit že nemůžeš spadnout. Nahoře se zacvaknutím v topu zjišťuješ kde jseš, svět se k tobě pomalu vrací. Už slyšíš ten ševel okolních lidí, hudbu co není z tvé hlavy. Dole si ťukneš pěstí s parťákem a to je nejvíc. Najednou ti ty řeči o pupeční šňůře dávají uplně jiný rozměr. Pak se karty otočí…
Pozdravíš pár známých tváří a užiješ si společnost, dáš si zelňačku nebo párek. Vylezeš z té kryté haly ven, kde jsi nechal ostatní svět žít jeho vlastním tempem. Jako branou do Narnie projdeš dvěřmi na fotobuňku a kapky deště dají vnuknout nápad na saunu. Spontání rozhodnutí a to už sedíš na posledním schůdku ve finský. Bazének, zázvorová limonáda.
Najednou jseš sám, ale ne uvnitř, tam se toho vejde. Sedíš v holešovický tržnici cpeš se Pho bo Tai a víš, že jsi dneska zase žil!
Příště už snad zase jsoucno outsidera.
Postnuté video je bez nároku na odměnu, šťouralové.