Je to boulder!

Hej Rýšo, a jak se leze tahle cesta?
Žádná cesta!  Je to boulder, je to boulder, je to boulder!
Odposlechnuto na jedné hipstrovické bouldrovce.

Je v tom maglajz

Začaly natékat ledy. Zima je tady. To není adventní koleda, to je doba přeplněných bouldrovek a umělek. Zašli jsme s Pájou o víkendu na dvojitou dávku do Smíchovského Offu. Když vychytáš denní dobu, je to tam fajn. Fajn personál, cesty s nápadem, hodně prostoru, fajn buchty.

Tak si tak lezu, skáču, potím bečku, docela se daří. Po podzimním písku s Lubošem mám trochu víc navrch než loni. Někdy i podržet nějakou hnidu zvládnu a pak lézt dál. Nacvakané presa jsou za odměnu, tak proč si ten luxus neužít a pořádně se nezmáčknout technicky, dokud neodpadneš jak knedlík do polívky. Dalo by se říct, že trénujem. Morál začnem řešit až zase na jaře.

Hledat to pozitivní. Nemít to jako klišé. Že jo?! Tak jo! Takže lezu co mi síly stačí. Tahle už mě zlomí. Otírat se do plínky už nemám sílu. Dlouhý čáh, chyt nebere, známý pocit promarněné bezvýznamné příležitosti a rychlé myšlenky, že jsem to přeci jen měl vymyslet jinak, a letím vstříc Pájovu zachycení.

Jenže chybička se vloudila. Zase tak jednoduché to nebude. Propadl jsem dolů, do hlubin pekelných, kde advent je symbolem spěchu, dramatického úbytku peněz na účtě  a lezecká stěna místo, kam je možné jít si poměřit pinďoura. Instantně, bezohledně, a s vidinou toho, že někoho vytočím…

On: Chudáci všichni ti po tobě.
Já: Hele kámo, já ti vůbec nerozumím. Jak to myslíš?
On: No, že to ostatním ohmatáš a bude to víc klouzat.
Já: To nemyslíš vážně? Hahaha.
On: Myslím. Tady by se mělo lézt s mágem, aby to těm po tobě méně klouzalo.
Já: Lapání po dechu. Co? WTF??? Pomóóóc!!!

Vedl lezl týpek, který mě se vší vážností zjebal za to, že lezu bez maglajzu. Aspoň já to tak pochopil. Největší démon, kterého jsem letos potkal. Na tuty. Tepou mi spánky. Ani se mě nedotkl, ale bolí to jak svině.

Ještě pověším pytel do cesty od Honzy Hrnčíře a pak už se jen vydejchat na žíněnku.

Přeju pěkný advent a vysmátým klukům a holkám z Offu, co nejmenší silikózu!

Jedna víkendová

„Erárka pod kruhem, erárka nad kruhem, hele tam se asi poleze, za kolik to je v papírech?“

„Za sedmbé, je s hvězdičkou, lez, to by se ti mělo líbit.“

— ticho —

Snad po čtyřiceti minutách, když se oba setkáváme u slaňáku:

„Díky woe, to nemuselo být!“

Když lezete na prvním, buďte obezřetní, co a kdo vám cesty doporučuje. Když už jste v jednom kole, nemá smysl si na to stěžovat. Nicméně, skoro stoletou Údolku na Popravčí kámen, Ostrov-Východ, si určitě dejte, ta by se Vám měla líbit! 🙂

Rozmar

Nic by se nestalo, chtělo by se říct, ty ale víš, jak to je. V rámci zachování zdraví i rozumu musíš vypadnout ven. Být sám sebou, chybí ti hory, příroda, zážitky.

Samota tě odhalí až na předkožku.

Jdeš lesem, sám sobě veršuješ Hraběteho infekci, říkáš si kde se v tobě bere ta melancholie. Novinky by napsali, že za to může podzim. Na novinky, ale se*e bílej tesák. Ty jsi Julek, zaprášené kouty dušičky vypláchneš horkým puerhem z termosky. Sám se poplácáš po zádech a řekneš si: „Buď dobrej“
Jsem zpátky!

buď dobrej

Nevzbuď labuť

„Ty woe, kterej kret*n takhle brzo ráno myje plastové misky s cílem všechny probudit?! Ty woe, u toho dřezu nikdo není?“

„Hej vstávej, nějakej labuťák mi zobákem objíždí káru!“