Číma vol.2

Kluci, kde jste ?!

Ty voe, to zas mělo koule! Pořádně se vybát, abys zjistil, že žiješ. Škoda jen že tam nahoře jsem z batohu nevyndal místo vody pivo, ťuknout si společně na závěr včerejší lezby by bylo extaticky spectakulární.

 By jeden neřekl, kolik života v tobě probudí jedna 30m spára.

Klobouček smekám Bobkovi. Je to lezecké novorozeně, které se velmi přirozeně batolí navázané na špagetě, a na vrchol se dere jak hladový kojenec k prsu!

Klobouček smekám Jirkovi, za to že je, a že je pořád PB. Personal best, pozitivní blázen, protřelý bard, a co já vím co ještě vytáhne z klobouku. Cítím vůni dálek a písku kámo!


Báseň o Bořni

Po dešti, v neděli,
nejsme tak v prdeli.

Uragán duje,
takže spáry a sluje.

Po vlastním do nebe,
neboj se o sebe.

Volně a klasicky,
hrdě a fakticky.

První letošní Bořeň s novým skálochtivcem Bobkem. Překvapil. Bojoval. Hlemzal. Ani jednou si neodsedl.

Všechno lezl spárově. I položený plotny. 😀

Pozitivně hodnotil. Nahoře ocenil výhledy. Byl v klidu. Nikam nepospíchal. Zaplatil mi saunu a ohřál mi guláš. Nakonec otevřel asi nejlepší víno, co jsem kdy pil a pustil mi Honnolda na National Geographic. Když jsem šel spát, říkal jsem si, že už můžu umřít.

S klasickým volným lezením to ještě není tak špatné, pokud ho dělají lidé jako Bobek!

Pár fotek zde:
https://www.instagram.com/p/BvL5_pPh6vY/

Vklíněný kámoš

Zaklíněný kámen ve spáře. Někdy velký kamarád – tutové hodiny pro smyčku nebo stoprocentní vklíněnec, který nemusíš tahat za pasem.

Pro tentokrát je ale kámoš větší než ty, celý chrastí a hýbe se, když na něj sáhneš. Kolik asi váží?! To pak s ním nechceš mít nic společného, obrazně řečeno chodíš (=lezeš) okolo něj po špičkách a přemýšlíš jak ho oblezeš. A když tenhle vklíněnec „vyzvoníš“, bude jistič rád za každé nové ráno…

Takže bacha, buď ready. Nesahej na co nemáš. Trénuj. Bouldery čekají všude. Hlavně skrytě tam, kde bys je nejmíň čekal! 🙂

Je to boulder!

Hej Rýšo, a jak se leze tahle cesta?
Žádná cesta!  Je to boulder, je to boulder, je to boulder!
Odposlechnuto na jedné hipstrovické bouldrovce.

Je v tom maglajz

Začaly natékat ledy. Zima je tady. To není adventní koleda, to je doba přeplněných bouldrovek a umělek. Zašli jsme s Pájou o víkendu na dvojitou dávku do Smíchovského Offu. Když vychytáš denní dobu, je to tam fajn. Fajn personál, cesty s nápadem, hodně prostoru, fajn buchty.

Tak si tak lezu, skáču, potím bečku, docela se daří. Po podzimním písku s Lubošem mám trochu víc navrch než loni. Někdy i podržet nějakou hnidu zvládnu a pak lézt dál. Nacvakané presa jsou za odměnu, tak proč si ten luxus neužít a pořádně se nezmáčknout technicky, dokud neodpadneš jak knedlík do polívky. Dalo by se říct, že trénujem. Morál začnem řešit až zase na jaře.

Hledat to pozitivní. Nemít to jako klišé. Že jo?! Tak jo! Takže lezu co mi síly stačí. Tahle už mě zlomí. Otírat se do plínky už nemám sílu. Dlouhý čáh, chyt nebere, známý pocit promarněné bezvýznamné příležitosti a rychlé myšlenky, že jsem to přeci jen měl vymyslet jinak, a letím vstříc Pájovu zachycení.

Jenže chybička se vloudila. Zase tak jednoduché to nebude. Propadl jsem dolů, do hlubin pekelných, kde advent je symbolem spěchu, dramatického úbytku peněz na účtě  a lezecká stěna místo, kam je možné jít si poměřit pinďoura. Instantně, bezohledně, a s vidinou toho, že někoho vytočím…

On: Chudáci všichni ti po tobě.
Já: Hele kámo, já ti vůbec nerozumím. Jak to myslíš?
On: No, že to ostatním ohmatáš a bude to víc klouzat.
Já: To nemyslíš vážně? Hahaha.
On: Myslím. Tady by se mělo lézt s mágem, aby to těm po tobě méně klouzalo.
Já: Lapání po dechu. Co? WTF??? Pomóóóc!!!

Vedl lezl týpek, který mě se vší vážností zjebal za to, že lezu bez maglajzu. Aspoň já to tak pochopil. Největší démon, kterého jsem letos potkal. Na tuty. Tepou mi spánky. Ani se mě nedotkl, ale bolí to jak svině.

Ještě pověším pytel do cesty od Honzy Hrnčíře a pak už se jen vydejchat na žíněnku.

Přeju pěkný advent a vysmátým klukům a holkám z Offu, co nejmenší silikózu!