Nevzbuď labuť

„Ty woe, kterej kret*n takhle brzo ráno myje plastové misky s cílem všechny probudit?! Ty woe, u toho dřezu nikdo není?“

„Hej vstávej, nějakej labuťák mi zobákem objíždí káru!“

(Bez)naděj

Práce, pivo, bouldrovka,
současná to taktovka!

Znáte tu beznaděj, když Vás to táhne jít lízt, je předpověď dobrého počasí a chuť  se pořádně vybát a všichni parťáci mají něco důležitějšího?!

Pokud ano, pište a můžeme si vzájemně poplakat na rameno!

Jsoucno insidera

Vstaneš v 6 ráno, o víkendu a rád. Jen aby to nebylo bez tebe.
Nastoupíš na galérku a prohlídneš si tu prázdnou halu. Jseš tu jen s pár dalšími blázny a ve vzduchu cítíš chvění. Ve vzduchu poletuje všude přítomný prach z magnesia, ze stropu sálá teplo z rožhavené spirály a uvnitř tebe se odehrává představení jako když gladiátor poprvé vstoupí do arény a v davu to začne bublat. Protáhneš zimou zkřehlé tělo a už cinkáš jak ježíšek, jak do sebe naráží ATC a HMS. V hlavě jedu cover od Post Modern Jukebox na creep od Radiohead. Pak se nadechneš a foukneš trochu mága pod křídla a celý svět zmizí.

Jsi jen ty a tvůj dech. Absolutní soustředění, pocit že nemůžeš spadnout. Nahoře se zacvaknutím v topu zjišťuješ kde jseš, svět se k tobě pomalu vrací. Už slyšíš ten ševel okolních lidí, hudbu co není z tvé hlavy. Dole si ťukneš pěstí s parťákem a to je nejvíc. Najednou ti ty řeči o pupeční šňůře dávají uplně jiný rozměr. Pak se karty otočí…

Pozdravíš pár známých tváří a užiješ si společnost, dáš si zelňačku nebo párek. Vylezeš z té kryté haly ven, kde jsi nechal ostatní svět žít jeho vlastním tempem. Jako branou do Narnie projdeš dvěřmi na fotobuňku a kapky deště dají vnuknout nápad na saunu. Spontání rozhodnutí a to už sedíš na posledním schůdku ve finský. Bazének, zázvorová limonáda.

Najednou jseš sám, ale ne uvnitř, tam se toho vejde. Sedíš v holešovický tržnici cpeš se Pho bo Tai a víš, že jsi dneska zase žil!

Příště už snad zase jsoucno outsidera.

Postnuté video je bez nároku na odměnu, šťouralové.