Bořeňský Východ a Severka

cca 7 minut čtení

Sháněl jsem informace o cestách ve Východním prostoru na Bořni. Sháněl jsem tipy a triky, co dělat v Severní stěně. Informace shodné s průvodcem jsou na HO Bořeň. Nějaké fotky a popis od pana Vöröse ohledně nového fixního jištění se dají taky vygooglovat. Něco málo na Lezci.cz.

Koukáš z trávy někam do míst 80 metrů výš a představuješ si, co tam budeš vyvádět. Kde a za co slaňovat, kde štandovat, kde je lámavej? Nějaké otazníky by byly…

Vylezu to, pane Lorenc?

K mému štěstí jsem toho moc nenašel. Mám rád otazníky a nezodpovězené odpovědi. Vlastně se tím živím. Hledám řešení. Samozřejmostí je, aby fungovala. V lezení se možná taková zkušenost hodí.

Jedno klišé říká o zeptání se, když nevíš. Nechci ale nikoho otravovat, volat, psát mu mail. Přijde mi to jako malicherné, navíc se asi dozvím, ať si na to přijdu sám. Sám bych to možná někomu doporučil. Hledání je součástí hry, tak to zkus šmudlo. Navíc proč si z pokusu o OS dělat jen pokus o Flash, že?!

Druhé klišé, které mě napadá je, že i vlastní prohledání slepé uličky je krokem dopředu. To, kolik žárovek Edison rozbil než se mu první rozsvítila, určitě znáte. Sbal bágl, sežeň parťáka a vypadni ven. Sami posuďte, co udělá větší radost – najít dobré hnízdo pro smyčku, když jediné na co urputně myslíš, je najít místo pro smyčku nebo najít webový odkaz, kde ti všechno instantně, v teple domova sdělí?

Nerad bych si protiřečil. Oslavoval tajemno, málo informací, zábavu spojenou s objevováním a zároveň tady vyvalil všechno, co jsem objevil. Nechci popisovat, co vzít sebou za počet a velikost friendů nebo čoků. Beru to tak, že je dostačující a dobré vědět například to, že se po výlezu ze Severní stěny nemusí přecházet přes vrchol dolů pěšinou. Dá se třeba rozumně a rychle slanit. Byť tahání báglu s botami a pokec s turisty na vrcholu může mít také své kouzlo.

Východní stěna

aneb když je v průvodci „lámavé“, průvodce má vždycky pravdu

Zelená – Necky, Modrá – Vězeňské Blues, Červená – Vzpomínka na Vencu

Vězeňské Blues

Pilířové lezení. Něco jako Placheckého pilíř v Pravém Jižním pilíři. Možná lehčí. Milovníci lámavých nástupů to budou mít zřejmě jako populárku. První metry jsou vážně hnusem. V první polovině si člověk říká, proč to vůbec dělá. V druhé polovině, kdy už je terén mnohem pevnější, tak jestli mu to za to stálo. Takže opatrně obhajujte, opatrně lezte. Obojí je potřeba. Vršek je dobře odjištěný. Slanění je stejné jako pro Necky.

Necky

Mohu hodnotit jako povinnou cestu na celé Bořni. Na starších webech se dočteš, že to je celé po vlastním. V reálu je tak cca v 8 metrech a pak výš než 30 metrech kvalitní borhák. V pilíři vlevo je ještě patrný slaňovací řetez tak cca v 18 metrech. RP si tím ale nekaž, protáhni maximálně smyčku a lez dál. Je to krásné hřiště pohodových žab, sokolíků, rozporů, vysokých nohou a spousta možností vlastního jištění buď vlevo nebo vpravo, jak se ti hodí. Čím výš, tím lehčeji. Lehké se to stane tím, že si prostě zvykneš na podmínky lezení, které jsou 40 metrů prakticky monotónní. Rozhodně ne ale nuda! Nemusíš být Ondra abys to vylezl, po vylezení se tak ale jistě budeš cítit.

Slaňuje se cca 40 metrů nebo na dvakrát s jednoduchou padesátkou přes zmíněný mezi-slaňák. S trochou šikovnosti si to po sobě i vybereš, pokud se jističi do toho zrovna nechce.

Zvonivá

Tahle cesta má hvězdičku a dle knížky dost přelezů. Prvních 30 metrů se vylezá z lesa takovou omechovanou položenou kaskádou. Pod hlavním pilířem nalevo je štand u koutu. Vlastně pohodový plácek jako start do dalších 30 metrů. Vpravo je nástup do místní pecky – Děčínský odkaz. O tom někdy příště. Od štandu se jde chvílí fakt špinavým koutem a od borháku doprava do stěny pílíře. Slovo „lámavé“ zda nabobtná na významu. Výše se pak leze trhlinkami přes takové desky, které zvoní. Mně o to cinkla preska na sedáku a rezonovalo to jak hasičská zvonice. Přes převísek je zajímavý krok. Máš ale pod ním cvaknutý borhák, takže žádný stres. Vršek je takové krátké hřebenové popolézání a mírně vlevo na prima balkón ke slaňovacímu řetězu. Druhý ať vezme lahváče. Tahle strana kopce je natočená směrem ke Středohoří, žádné uhlí, žádná elektrárna, dobře se tu leží, pohodlně se tu dobírá. Pokud lezeš s holkou, tak tady místo lahváče jistě vymyslíš něco zábavnějšího.

V linii slanění jsou tři tutové řetězy. Takže i s jednoduchou šedesátkou by neměl být žádný problém tohle slanit.

Vzpomínka na Vencu

Super pilíř. Začíná se vlevo koutem, pak někde popřemýšlej, jak nalézt doprava pod převis, kde je tutovej borhák. Převis není vysoký, takže i lemra jako já ho přeleze. Najednou se všechno zjemní, začneš stát pouze ve vzduchu, další borhák ještě ale určitě cvakneš. Pokud ne, nějaký metr lana vytočíš. Mezi 2. a 3.bh je klíč. Nohám ta struktura skály v tomto místě fakt nesvědčí. Třikrát jsem klouznul. Z toho podruhý, když jsem cíleně věřil nohám a jističi, tak fakt mohutně. Celý týden mě z toho tahala záda. Měl jsem se na co vymluvit – měl jsem velký lezečky. 🙂 Mám tady pytel. Zdrhnul jsem do Hadího kouta vlevo. Nevím kdy ho shodím, tak mi ho pohlídejte. Díky.

Na vršku je šroubovaný dobírák. Je ok, ale slaňovat raději přes řetěz Necek. Je to kousek doprava po vršku a metodici tě pochválí.

Severní pilíř

aneb při více-délkách plyne čas vždycky rychleji

Stará cesta

Dle mého cesta celo-republikového významu, stejně jako celá Severní stěna. Všechno má přes 80 metrů, takže nikam nepospíchej a užívej tuhle „cvičnou“ skálu, jak ji nazývali předci. Až budeš s Elvis leg v nějakým koutě zakládat frienda a bude ti překážet starej dřevěný klín, zachovej klid, pokoru, popřemýšlej a vyber jiné místo. Takže Stará cesta neboli Severní Hřebenovka, 3-5 délek – záleží jak prodlužuješ jištění a jak máš rád svoje lano. My to lezli na 4 délky. Nazval bych je asi jako širočina-kout-hřeben-bouldřík od štandu. Na lezci se píše, že první délka je vyleštěná širočina. Nevím, myslím si, že povrch šutru uvnitř široké spáry už je dán charakterem skály. Zato ta druhá mi přišla omatlaná, jak poutka v tramvaji. Byl jsem tam ale letos v září poprvé, tak nemohu moc soudit. Teď nemyslím tu tramvaj.

1.LD: Nástup je horský, celý den je tu stín, povrch skály je zelený. Vše je nevlídné. Případné zaváhání skončí 50 metry kotrmelců vzad až do lesa. Nepřímo znám člověka, který tohle absolvoval. To vážně nechceš. Chce to vtipného jističe, aby úvodní minuty utekly a byla dobrá nálada na vstup do širočiny. U druhého kroužku, byť si říkáš, že tě nějaká šestka nemůže rozhodit, tak neboj – rozhodí. Další plus k morálovosti jsou menší možnosti jištění, tedy pokud sis od SpreadWildBoys nepůjčil půlmetrové deštníky od bédéčka.

2.LD: Kout. Lehký, dobře se dá odjistit. Olezený, rozhodně. Z původně asi ostrých chytů je všechno takový jak salátová okurka. Výlez na hřeben je jak na horách. Možný štand za velký balvan nejasného těžiště. Stará lanovice napoví. Být tebou, přidal bych vlastní.

3.LD: Hřeben. Jistič sedící u balvanu tě nevidí. Můžeš tedy podvádět, jak se ti zlíbí, ale nemáš v čem. Přelezeš několik kamenů jak na bouldrovce, kde tě to vždycky vyvede někam na hranu nad propast. Bílinu a uhelnou pánev začneš mít mnohem níž než na dlani. Kdo neví, jestli má rád výšky, tak tady se tato otázka určitě rozsekne.

4.LD: Jste vedle sebe, už to není daleko k vrcholu. Bytelnej kroužek pro odsedky navozuje pocit bezpečí. Dej kámen-nůžky kdo poleze na prvním. Je to ještě sranda. Sice krátká, ale je. Boulder metr od parťáka a sto metrů nad nástupem. Byť mi výšky nevadí, ba je vyhledávám, tohle mě tedy vzrušilo.

Od knihy se dá slanit tak cca 25-25-30 v koutě cesty Bílinský věšák. Vemte raději dvojitý, nejen kvůli slaňování, a dejte to v klidu na dvakrát. Nebo nazuj boty a vyraž zamachrovat pár metrů výš na hlavní vrchol celého kopce.

Dvojspára

Dobrá otázka je, co dát na začátek. Jestli Starou cestu neboli Hřebenovku nebo Dvojspáru. Neumím moc dobře odpovědět. My začali Hřebenovkou. Tam je u druhého kroužku v první délce výrazně těžší místo než zbytek. Zato u Dvojspáry se pořád leze, ale žádný záludnosti. Navíc jsem úplně primitivní spárař. Takže kdo rád těžší místa a do toho nějaké resty, tak mu bude chutnat víc Hřebenovka. Kdo rád spáry a konstantnější lezení zvítězí u něj Dvojspára. Pro rozlezení může mít vliv i to jak vypadá nástup, který mě u Dvojspáry nenadchnul. Docela jsem se tam při bloudění v lámavějším, než jsem se dostal ke spáře, vyvztekal. Další faktor, podle kterého to zpětně hodnotím, byl neznámý fousatý lezec pod námi. Když jsme byli na prvním štandu, tak začal žábovat stejnou cestu. Super, tyhle zrychlence miluju. Nakonec se z něho vyklubal předseda ČHS. Z formálních důvodů jsme pokecali na štandech, nic jsme na něj nebo jeho druholezce nevytáhli a ani ČHSku vidět nepotřeboval. 🙂

1.LD: Nějak přepinožit divný nástup. Založit ruce do spáry a až se rozdělí, přeložit ji do té ubíhající vpravo. Nohy jsou fajn a daří se i rozporem. Mezitím u kruhu na balkóně zaštandovat.

2.LD: Pravou spárou pořád vzhůru. Pak zaštandovat až v tom velkém vhloubení pod převisem. My ještě udělali mezizastávku u kroužku v té stěnce pod tím, ale to byla blbost a akorát to zdrželo. Kdo má drajv nebo tu není poprvé dá to určitě z nástupu až do vhloubení v kuse.

3.LD: Převis je úplně v pohodě. Jsou tam všude madla jak sloní uši, dalo by se to snad lézt i bez nohou. Hlavně nic nevylomit, letělo by to dolů přímo na bágly se svačinou nebo diváky od předsedy ČHS.

Další délky jsou shodné s Hřebenovkou. Takže sranda ještě nekončí a ve finále je z toho 5 délek. Vrcholové možnosti jsou stejné jako u Hřebenovky – slanit nebo si říct o cigáro u nějakého turisty.

Sven ve stínu Severní stěny, a pak že nemáme pořádné hory.

Pokud jsem v tobě vzbudil zvědavost nebo osvětlil něco nejasného, článek splnil účel. Vylézt to již musíš sám. Užij si to!

2 odpovědi na “Bořeňský Východ a Severka”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *