Koutky…musíš vědět, že to chceš

cca 5 minut čtení

Někde už jsem tady kamaráda Bobka popisoval. Naše kamarádství těží z toho, že jsme oba spíše praktici a máme rádi věci urychlovat. Při posledních dvou akcích jsem zjistil, že máme společný práh vnímání, kdy končí rutina – věci co už znáš, a začíná nové dobrodružství. Při společném lezení to vytváří zvláštní synergii, která mě fascinuje. Umím ji uchopit a ona mi na oplátku dává podpěrná křídla a tah na bránu. Prý se tomu říká „flow“.

S Tomem jsme byli loni jednou v „umělé“ hale, jednou zde na Bořni v ještě zimní a dost větrné verzi a jednou v trojici s Pájou na ústecké Čimě. Antipřekližkář a lezecký bažant, řekl by každý. Nicméně na Tomovi je opravdu ukázkově vidět, jak je lezení celé o hlavě. Jako další vstupy na jeho straně jsou cyklistická fyzička a z toho plynoucí vytrvalost – budu se muset zeptat, jestli umí vůbec odsedávat, zatím mi to neukázal. Taky má cit pro skálu a hmotnost vysportované jogínky. Strčit žábu do spáry je pro něj jak večerní čištění zubů. Je počtvrté venku na skále a vytáhne jen tak v mezi řečí 30 metrovou linku, z které by měl nejeden pražský hipster hnědou linku. Jak ho tak pozoruji, začíná mi být líto těch vyhozených peněz za vstup někam na pomalovanou dřevotřísku, kde vzduch je prosycen výkonnostním pižmem a magnéziem. Chodím tam trénovat a při spolupráci s Bobkem vidím, že to u jiných není vůbec potřeba. Leze vždy tak, že se snaží najít nejslabší místo cesty a to zvolit. Nehledá problémy, aby pak říkal, že to je moc těžké. Hledá příležitosti. Byl bych blbej, kdybych tohle nevnímal a něco si z toho nevzal. Zhubnu na pětašede, nechám prořídnout kosti a začnu kosit stěnový osumcejda. Ha, jak jednoduché!

Když hledal 3 metry nad nýtem místo kudy poleze dál, začal jsem pozornět a přestala mi být pod skálou zimu. Chvíli tam postával, než našel starou skobu, která byla víc než dobře zabitá a zbylých 15 metrů odjistil friendama. Někdo je vytrvalý, někdo má štěstí, někdo je prostě dobrej… Všechny měl tutový. Fantazie. Dobral mě. Plácli jsme si a šli jsme dál.

Klasickej bořeňskej od štandu

Začínám mít štěstí na parťáky. Jsou lepší než já a vážím si jich. Přepychová věc. Taky umí něco sepsat. Díky a těším se na další cokoliv kdykoliv „nového“ příště!

Bobkovo vnímání lezení

Pozn. Moje komentáře jsem si prosadil. 🙂

Byl jsem jak sokolím mládětem v hnízdě – tak nějak tu sedím, jako bych právě rozpuk skořápku vejce. Na malé plošině přivázaný ke slaňovacímu kruhu ve 30m, nad 45° úbočím vyhaslé sopky. Jistím profíka, druholezce, který už má něco odlezeno, který mě hodně naučil a má se mnou dost trpělivosti.

Nechtěl jsem do toho Bobkovi zasahovat, ale slova „profík“ a „něco odlezeno“ mě donutily. Nebude možná trvat dlouho a přejede mě jak válec kobylku na betoně.

Ale abych nepřechválil, trošku mi hatil myšlenku svátečního dne 8.5., vytáhnout si lano jako prvolezec na něčem delším, komplikovanějším a od rána nakládal samé 6kové koutky. Když vynechám úvodní rozlezení, myšlenkově to hodně posune – vyčistí, nezáleží jen že lezeš, ale jak to lezeš. Hodnotíš všechny údy – místa, která připomínají desku starého dětského psacího stolu uloženého na stojáka ve sklepě.

Pod klíčkem v Hladkém koutku, Střední Jižní Pilíř – levá část

O trochu víc posune a vyčistí v roli prvolezce, ke které se pracně dostávám před závěrem dne na mnou zamýšlené cestě, pokud leze na první dobrou a nechce si jen tak po zajištění odsednout. Taky zabere, pokud se nechce přibližně 4 metry proletět a potrkat s šutrákem v případě, že první friend či borhák daleko pod ním zabere.
Takové jednoduché emoce, osamostatnění jsem nalezl. Nic víc netrápí… Oba dva jsme se při prvních návštěvách shodli na potřebě respektu. Jirka dnes ještě důrazně dodal:

Musíš vědět že to chceš!

Řekl jsem mu jasně, klidně ti to dnes celý den odjistím, ale nevypadáš na to, že bys to očekával. Ty víš, že punk je na tom modrém laně jinde.

Zajímalo by mě (teď a zpětně), co se mu vše dole honilo hlavou v průběhu mého řešení malého boulder problémku 3 metry nad jištěním cca 10 metrů nad nástupem, který bych u cesty s označením *5- hodnotil krokem *6+!

Když jsme u těch čísel tak:
17/3 jsme tu byli poprvé. Lezli jsme po vlastním nějaké čtyřky. Teplo rozhodně nebylo a foukalo jak na letadlové lodi, ale ty externí vlivy nám vůbec nevadily.
1/5 pětky, bylo jich jak much. Fixní jištění a když se bojíš, založíš vlastní. Večer jsem zvedal půllitr oběma.
8/5 (tahle popisovaná akce) šestky, o kterých si už pod nástupem předem nejdřív důkladně pokecáš s okolními lezci. Bez dobrých nohou, rozporů ve vyhlazených koutcích a vibrací v břiše generujících odlezů, si uděláš tak maximálně moccu pod skálou.

Příště? Slavíkovi sedmičky? Dej pokoj!

Dvacetiminutový zásek a trocha procházky kolem problémového místa jeho slova, že to musíš chtít, moc nevyzařovala.

Na prvním konci, tam je to nejlepší aneb Bobkovo vnímání lezení

Boulder problém, který bych nazval odhaleným zadkem mladé holky přes který je možné se lehce otřít avšak neza…, zajistit v chlupatém pravém podpaží a když si s ní tohle vše domluvíš, dovolí uchopit v pravém zátylku, levou za levé rameno na které v závěru stoupneš.

Popis bouldru, kterému nerozumím a který byl tomuhle blogu s minimem čtenářů čert dlužen. 🙂

Myslím, že mi nevěřil! S respektem, sérií odlezených 6tek a jistých kroků ve zmíněném místě a dni podotknu: nikdy nevíš co se stane. Pokud se dá přes tohle vše přenést, praktické zasunovací cvičení jištění kámošema ve 25 metrech je jako uvolněný večerní románek.

Teplice v nás obou navozují podobné pocity ,,dálek“, ale k pokročilému času a mé únavě ruky s chutí odjistím Jirkovu ukázkovou a tematickou cestu Follow me 6+. Rád, až do Stejkárny v hipsterské Pájovo části Prahy, kde zbytky sil protínám spáry Rib kousku.

Teplice alias Teplická cesta v sektoru Pravého Jižního Pilíře. Nejsem schopen do ní nalézt, byť si na ní už docela věřím. Pořád pod ní chodím, ale pak se odvracím jinam. Samurajská trpělivost příště už skončí. Asi!
Follow me – zatím to nejhezčí, co jsem tady na tom kopci lezl. Když se rozlezeš, uvolníš a dáš předtím dobrý kafe, budeš se mezi kruhama na těch malých stupech a chytech v okolí hrany cítit jak král.

Follow us!

Díky, to bodlo! Dokonalé zasycení opiátových receptorů, které za celý den tak vyčištěné, by bylo na škodu sytit čímkoli dalším… Příjemné je škoda schovávat! 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *