Spára nebo stěna?

cca 3 minuty čtení

Ta otázka byla pořád ve vzduchu. Nebylo už těch stěn dost? Nestojí za úvahu vyzkoušet si taky nějakou spáru? Spáry na písku v Adršpachu jsou stále jen v rovině úvah a zbožných přání. Chtěl bych moc tam vyrazit, s kýmkoliv, vytáhnout si nějakou výzvu na prvním. Ale ještě není ten správný čas. Bez tutové žáby nikam nejedu. Navíc výzev a pytlů všude kolem přibývá! Tady na vyvřelé Čimě v UL je navíc u těch spár sem tam borháček, takže proč nevyrazit s pár friendama bez nějaký dlouhých příprav na bitku zde za humny?

Čimské spáry, leze to vůbec někdo?

Mlezákova spára aneb zprostředkovaný zážitek ve třech

Dole lehká, pak zabrala, pořád mírně doleva, pravá ruka přidržující se ve spáře, levá ruka hledající něco v hladké stěně

Toho dne jsme už měli docela odlezeno. Matěchův břišní variant, Nýtovou hranu a několik kratších cest ve Stěne svahu. Musel jsem ale odjezd trochu odložit, jsem řidič a s plným kamionem se na diskotéku nechodí. Nevím z jakého důvodu cítím formičku. Nemám na to vůbec právo, proto je nejlepší čas si shodit hřebínek nějakou delší linkou. Nalézám do Mlezáka, na kterého jsem měl zálusk už minule. Do vhloubení celkem pohoda, pak začal pan Mlezák šlapat na plyn. V druhé půlce bylo několik okamžiků, kdy jsem si říkal, že mi to klouzne.

Jdu! Ještě ne!

Vzpomněl jsem si na dokument Od palice k vrtu se Špekem, kde tuhle perlu zahlásil.

V druhé rychlé vzpomínce se mi promítl obraz posledního založené frienda v šutru. Nevíte náhodou někdo prosím, jak hluboko a jak dobře jsem ho tam dal?! Bude to na ten polet stačit? Dolez byl lehčí, tak mě tahle kráska pro introverty pustila v kuse. Štand jsme si protáhl tak, abych viděl na kluky. Pustil jsem je na pomyslné hřiště a koukal z lavičky, jak si hezky každý se svým pramínkem lana hraje a nezlobí.

Mlezákova spára, tak spárově nebo stěnově?

Stará údolní cesta aneb trnitá je cesta k dobíráku

Těžší, delší, kompaktnější, zarostlejší, několik povinných žab a hlemzů, v závěru převis

Dala zabrat. Pája už musel jet na rodinnou oslavu, ale já se obalil jistícími prostředky a zmizel. V duchu jsem si říkal, že skálolezci by si neměli domlouvat na 16tou hodinu happening, když je sucho a neprší. Ale jsme kamarádi forever. Už první metry daly najevo, že tohle se trochu protáhne a že oslavenci si počkají. Když jsem s vysádrovaným předloktím lezl přes vrcholový převis, tak jsem kvičel jak podsvinče. Cestou jsem udělal pár pohybů, které jsem snad nikdy nedělal, několik velmi citlivých stupů levačkou. I na žáby, abych druhou rukou mohl založit, se dostalo. Vysloveně zábavné byly oblezy dvou šípkových keříků, které ve spáře rostly. Nebýt mojí apartní flanelky ze sekáče, jsem tam zapíchanej ještě teď. To jsem začal tušit, že lezu něco, co se moc neleze. Tenhle pocit mě na tom bavil snad nejvíc. V závěru mě táhlo lano, protože jsem byl línej karabiny u posledních dvou postupových jištění prodlužovat. Nicméně tahle 35-metrová linka padla. Byť byla docela zima a měl jsem jen košili, vychladl jsem z nadšení až v autě.

Pája to dal s přehledem na druhým. Předtím mi naskočil na návnadu, kdy jsem na něj celý týden tlačil, ať si vytáhne Francouzský model – krásnou, odjištěnou, 30-metrovou přímou linii přes 11 borháků. Dlouho jsem si něco tak neužil, jako Francouzský model na druhým. Jako soulož s kondomem po dlouhé době – bezpečně a i přesto bavící. Ve Staré Údolní si celou dobu stěžoval, že má zmrzlý ruce a jakože, co jsem tady řešil?! Večer mi napsal, že jsem trochu magor. Nebudu zakrývat, že alespoň tohle mě potěšilo. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *