Pytlovaná aneb být mé ego penis, tak má erekci!

V pořadí třetí únorový víkend sliboval teploty kolem 13°C a slunečný den. Dilema jestli běžky, nebo strávit víkend lezením venku nebylo třeba dlouho řešit.


Naše nejoblíbenější boulderová destinace byla stále pod sněhem, a tak checkuju kameru na Kokoříně, jak to vypadá se sněhem tam. V té zmrzlé dolině není po sněhu ani památky. Na Vysokém vrchu to může být jen lepší. Není co řešit. V loni jsme tam se Slávkem nechali pár pověšených pytlů, které si zaslouží sundat!


„V 10 mi to hlásí dojezd.“ Hlásí Slávek a tak si hodím na záda postel a šinu si to k autu, abych mohl být na místě ve stejný čas. Ještě rychle vylepím dálničku, protože strejda Murphy nikdy nespí. Na místě už je Slávek v družném hovoru s dalším bouldristou. Než vyrazíme na kopec je třeba ještě cuknout s autem, co se zakouslo do tajícího bláta. Raz, dva, tři a je to. Chtělo to jen moje silné paže ;).


Místo dnešního představení se před námi rozprostírá v celé své kráse. Sluncem zalitou louku lemují stromy a jejich větvemi si paprsky nachází cestu na naše hřiště. Tak šup, šup protáhnout a jdeme na to, dneska cítím formu.


…je to na pytel…


Po prvních nesmělých dotycích a jedné cestě na zahřátí, se pouštím do traverzu z něhož sundavám první loňský pytel! (Rozuměj, že jsem vylezl cestu co mě loni k sobě nepustila) V trochu náročnější variantě s přídavkem cca 4 kroků se snažím dát traverz i zpět, ale na tohle si budu muset počkat.


Další šutr a nový začátek. Cesta se startem v leže, s rukama na hraně a betonovou patou. Cítím, že to půjde, každý další pokus se dostávám dál a dál. Nakonec založím nohu do stabilní polohy a valím to do plotny. Podmínky jsou luxusní, drží to, ruce se nepotí, ale ještě není vyhráno. Dostávám se do mrtvého budu, kdy balancuju na hranici pádu. V tu chvíli zahájím velmi rychlý rozhovor se svým vnitřním já, které ze sebe vydá jen: „NENENENENENE“ Podaří se mi to ustát, jsem na šutru přilepenej jak gekon a zatímco se Slávek tlemí mému představení, já vylézám na vršek, kde sundavám další pytel.

hledání technické finty

Na stejném šutru ještě jeden rest, 100x padám abych se pokaždé znovu zvedl a na 101 pokus našel fintu ve visu. V dalším pohybu ale brání vlastní noha, k čertu s ní. Klapka střih aááá Akce, hledání technické finty po 103. Opět se dostávám do nehybné pozice a pomalu doluju vlastní nohu zpod převísku. Metodou píďalky zdárně přidám levou k pravé, pak jen provést baletní pas de duex a vzepřít se na rukách a zatančit tanec úspěchu.
Být mé ego penis, tak má erekci! Nával adrenalinu a nadšení. Lepší vstup do sezony se snad ani povést nemohl. Třetí pytel dole. Mám splníno a můžu klidně spát.

Další highlight se mi podaří přidat na poslední šutru, kde jen pomocí vůle dotlačím tělo nahoru. Opět vystřílím na 100 nábojů, celou cestu spojím abych spadl z výlezu. Tělo je prázdné, ale hlava by chtěla. Na pomoc přichází dva šálky zeleného Vietnemu a v případě úspěchu odměna lezeckým kafíčkem s duetkou od Slávka.


Stisknu červený tlačítko s nápisem nemačkat, dám to na Hulka, zařvu si jak Adam, zkrátka udělám přesně to, co Vám představivost dovolí a vzápětí už žvýkám duetku.


Závěrem si ještě zahrejeme na dva Robinsony, co hledají nové výzvy/šutry, abychom se protáhli s dvěma bouldermatkama a batohy jehličnatým houštím v naducaných péřovkách. Musíme zastavit a sundat ta krávy (bouldermatky) ze zad. Nakonec s nepřiměřeným úsilím vylézáme na důvěrně známou pěšinu s vědomím, že jsme nic nového nenašli. Pak už se jen pochválit, dát doublefist a hurá za ženami.

Méně textu a více oku lahodících obrázků zde:
https://www.instagram.com/explore/tags/julci_na_cestach/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *