A ven, tam je místa!

cca 6 minut čtení

Letošní svátky byly ve znamení jednodenních výletů a lezení. Třeba zapadaná Tisá na Svatýho Štěpána – grog v termosce, hledání výzev na jaro, i přítelkyni se líbilo hledat sedmy, z kterých bych se prý měl po svých večer vrátit domů. Vtipný bylo, když vzápětí zpovzdálí ukazovala na stěnového Špeka, že tohle mi klidně časně z jara odjistí. 🙂

Liduprázdným skalním městem jen občas proletí němčina. A pak, že Vánoce jsou o pohádkách, cukroví a ospalém nicnedělání. Tohle je pohoda, venkovní pohoda s pohledy dopředu a nahoru. Tak to mám rád, a to víc, když lidé okolo mě taky.

Na úvod hlasování o „problémech“

Návrat do Prahy je v realitě škodolibých cest od Honzy Zbranka. Trvalo nějaký pátek než jsme začali lézt linie na které se fronty moc nestojí. Někdy je to přemlouvání, někdy si jdeš pro výprask a jasnou bandasku. Většinou to ale pojmeme vesele.

„Když si mě poslal do „dětskýho“ bouldříku, kde je dobrá pata povinná, tak tu máš šuku a trocha toho hlemzání na hraně!“

Na oplátku za nejisté kroky v koutku, dostávám roztahovačku od nějakého poláka. Teda nevím jestli je to polák, ale jméno Mateusz mi jinak než polsky nezní. Jestli je to přezdívka, tak sorry. Hecovaná s Pavlem a cesty od zábavných stavečů jsou jedny z mála věcí, které mě nutí chodit lézt do barevných hal. Navzájem se s Pájou posíláme do cest, které druhému nechutnají. Známe se. V tom je ten vtip a zábava. Teď o víkendu jsem si na jedné bytové párty vyslechl, že jsme nebezpečný magoři. Díky, dlouho mě nic tak nepoctilo!

Ne pokaždé tam ale vládne dobrá nálada. Můžu poprosit o pomoc v následující situaci, kterou možná dobře znáte?!

Vůbec nechápu jak by se řešilo, kdybych někomu přistál se svými obtloustlými a obouchanými kejtami za krkem? Kdo by byl v právu?

Chci konečně přelízt ten škodolibý boulder, který mě již několik návštěv dostává na můj lezecký limit. Nemám čas, sílu, techniku a dost možná ani chuť si nějak nad sebe „nadcvaknout“. Potřebuju trochu drajv a volnější lano, abych ten traverz s dynamický krokem mohl čistě udělat. Co mám té sympatické slečně co leze jeden možná dva metry pode mnou z vedlejší linie říct?

a) Když chvíli dole vydržíš, dám ti číslo a pozvu tě na drink.
b) Když chvíli dole vydržíš, dám ti číslo a na jaře vyrazíme na písek.
c) Když chvíli dole vydržíš, tak uděláš přesně to, co bych udělal já a srdečně ti za ten projev trpělivosti poděkuji.
d) Lezeš devítky? Pokud ano, stahuju ocas (obrazně!) a nechávám tě jít přese mě.
e) Lezeš cokoliv? Pokud ano, odsedávám a nechávám tě jít přese mě.
f) Hele vydrž, snažím se tady potřetí o ten překrok abych to dal v kuse a dneska si věřím. Dík!
g) Nic. Polezu dál jako by se nechumelilo, přepočítám si délku pádu, domyslím si jak je jistič v pohotovosti, představím si přelez bouldru a přesně tak to NAŠTĚSTÍ poté udělám.
h) Nic. Polezu dál jako by se nechumelilo, přepočítám si délku pádu, domyslím si jak je jistič v pohotovosti, představím si přelez bouldru a přesně tak to BOHUŽEL poté neudělám.
i) Nic. Necháš se dobrat a mlčky počkáš až bude dostatečně nad tebou.

Jestli bych něco vážně nerad, tak hádání se nad nehybným člověkem s tvrzením proti tvrzení. Snad abych napsal na diskuzi… Co byste udělali vy? A co byste udělali, kdyby pod váma lezl člověk, který vám již z dálky bude vysvětlovat, že něco podle něj děláte špatně?

Toho dne se zapomínáme se na bouldrovce, kde přeci jen vládne větší klid, přátelská atmosféra a nám se tím vrací dobrá nálada s kterou jsme sem dneska naběhli. Už mám hlad jak bulhar na ukrajině ale pořád s nezvyklou chutí pokusuju Pájovi objevy, jako by mě to krmilo. Příležitost dělá zloděje. Nebo mi všudepřítomné bílé zlato, které dlouhodobě rozděluje lezeckou komunitu, sedá na plíce a díky tomu se mi neprokrvuje mozek. Nedáme venkovní lezbu??? Na Sardegnu nebo Ticina nás spolu teď nepustí, Sněžník nebo Dubá? Nebo že by Petráč?! Hotovo, šmytec, brou a pozítří!

Předávám Pájovi slovo. Je pozitivnější, asi i méně kontroverznější a rozhodně lepší bouldrista. Taky dlouhou nic nenapsal… 🙂

A ven, tam je místa a kyslíku!

Je sobota 29.12. čas pohody a klidu a taky je zima, hlavně ta astronomická, ideální čas provětrat bouldermatku a zjistit jestli jsou v Petráči příhodné podmínky. Je dobrým zvykem si večer před akcí sladit s parťákem obsah batohu.

Není batoh jako batoh

Zatímco u Malinů se připravuje hutná zelňačka, u mě vře voda na sporáku. Připravuju zázvorovýho hermafrodita (podávej teplé a vydávej za nečaj, podávej studené a vydávej za limonádu!). Ráno se rozhodnu do termosky připravit Pu erh. Bude kolem dvou stupňů, druhou termosku nemám tak bude verze limonáda. Máme všechno, od matky, přes spacák na zahřátí. Rukavice na zkřehlé prsty, průvodce petráčem i odhodlání jako kdybychom se balili do Jury. Cesta probíhá klasicky, nezavřeme ústa a najednou vystupujeme z auta.

Začínám si v těch teleportech nacházet zálibu, zvlášť když při nich zvládneme vypít filtrovanou Etiopii. Ježíšek přinesl kamaráda z Japonska, takže pan Hario dostal okamžitě příležitost předvést černý pásek.

Jirka je tu prvně, takže průvodcování je dneska na mě. Volím sektor sklárna, jelikož se tady událo Padání, je velká šance, že šutry nebudeme muset tolik čistit. Šutry jsou relativně čisté, stačí odmést jehličí a jde se na to.

„Mechobranní se nekoná!“

Vybíráme na rozlez nějakou 4. Z jara se mi tu potily ruce, dneska jsou pro změnu vlhký šutry. Ohmatávám ten šutr a hledám kde za co vzít a připadám si jak čivava co se snaží obskočit fenku německého ovčáka. Ruce studí, není na co čekat. Zabrat a věřit, že lezečka podrží, přenést váhu, výlez, tady pozor na kolýnko a je tam! Jirka pokus opakuje jak přes kopírák. Jde to poctivě a se vším všudy. Rovněž to rozjíždí z pozice čivava.

Takhle proběhnou zhruba tři cesty, kde postupně lehce zvedáme klásu. Přesuneme se na další šutr, opět startujeme na 4. Vystřídáme několik pokusů, než to jako první pokoří Jirka. Já s pocitem, že je to čtyřka (a tady jde o čest) a taky s vědomím, že jsem tohle už přelezl, se marně pokouším najít místo pro vysokou nohu, přes kterou se musím zvednout, přidržet se hnidu a vytáhnout to nahoru. V podstatě dvou-kroková záležitost. Až když si matku přitáhnu blíže a dostanu se tak o cca 1,5 cm výše a s vědomím, že točíme Pozdrav do Kanady, pokus úspěšně zvládnu. Někdo holt potřebuje publikum.

Až seskočím, chci do sběru!

Pozn.: Za tento boulder později dostáváme z Kanady dvě srdíčka. Dlouho jsme se s Pájou takhle nehádali…

Chtěl bych říct, že dál už to řežeme boulder ne boulder, ale vlhko není lezcův přítel a tak naše sebevědomí a lezecké ego utrpí petráčskou facku. Náladu si zvedneme až na vyfoukaném šutru, který je suchý. Pak už přichází čas na to podívat se zelňačce na zoubek. Posíláme to express z ešusu do bříška. Cítím jak se mi rozlévá teplo po celém těle. Bájo! Nefalšovaná vánoční pohoda. Relax, dobrá nálada, dobré jídlo, a všude kolem příroda. Tohle ti nikdo nevezme.

Uprostřed všeho dění

Když začneme znovu lézt narazíme na cesty, které jsou pro tuhle oblast typické. Zvedneš zadek a máš to. Některé nástupy vypadají, že pustí, ale když dělám asi třicátý pokus a Jirka má už stejně modrou bundu jako tvář, nechám toho. Ruce zedřený, kolena vobouchaný, a stejně mě k sobě ta nepustí. Co si o sobě myslí mrcha jedna špinavá, uklouzaná. Dneska vyhrála bitvu, ale já se vrátím! Pak si najdeme jedno krásný lezitelný 6A, abychom si dali na závěr něco pěkného. Mrkla na nás oblá 3. Po prvním pokusu to ale vypadá, že jsme se vrátili na začátek. Oba na ní dáme několik pokusů. Je třeba se navalit přes břicho a rukama se pokusit najít něco, cokoliv co podrží a bude možné se vytáhnout a nakulit na vršek. Konečně se mi podaří to udělat, noha drží. Takovou radost z 3 jsem dlouho neměl. Peška si tady na závěr vytáhne Jirka, vypadá zoufale jako já ve 4 na začátku. Nakonec ale i on najde způsob jak to poslat až nahoru.

Se setměním sbalíme krám. V autě vybalíme cukroví, na pumpě zastavíme na kávu a pak hurá domů lízat rány a hlídat, kdy bude sucho na Sněžníku.

3 odpovědi na “A ven, tam je místa!”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *