Hubnutí na Bořni

cca 5 minut čtení

Kde se vzal, tu se vzal – 5. květen

Má parametry tradičního lezeckého rána, bez kterého nelze být. Vstávat tak brzo, že v celém činžáku je ještě hrobové ticho. Rychlé kafe, ohřát do termosky výluh ze zázvoru, shrábnout připravenou svačinu, klíčky od auta do ruky, jemně zabouchnout dveře a hurá na věc. Aut mezi Vršovicemi a Holešovicemi je tak málo, že stačí dvě zívnutí a čtyři semafory a už jsem zase tam v tom Hipstrově. Prozvonit rovnou kšiltovku, která se chvíli nato s nacpaným báglem souká z omšelých vchodových dveří. Kings of Leon jsou přesně tam, kde mají být. Je to fantastický už teď a to třetina dne ještě neutekla. Z hlediska hydrologie je tohle počasí za předním sklem velký problém, z hlediska lezení to bude fantazie. V pondělí dovolená, v úterý státní svátek, zítra volno a lízání ran. Všechny předpoklady jsou fantastické. Kecám s reverendem vedle na sedadle a zároveň přemýšlím o tom, jak tu káru ve vertikálním světě dnes natlačíme zase o kousek dál nebo výš…

Zjednoduš to trochu! Špinavý nehty, odřený kolena, smradlavý nohy, upocený vlasy a bolavý prsty. To je to, pro co si jedeme!

Pája nekompromisně startuje odchod od auta a jako vlk smečku táhne naše duo směrem k jižním stěnám. Pak přebírám taktovku a ukážu Pájovi, že jsem nestudoval průvodčíka nadarmo. Docela intuitivně se orientujeme mezi dvěma nápadnými pilíři a míříme do sektoru s názvem Jižní Amfiteátr.

Zleva doprava – Nesmrdí rum, Hubeňour, Čima

Možná, že příště oblast poznáme podle čichu, protože tam, kde už končí lezecká oblast a začíná trní a divočina, tak tam 10 metrů v šípku jeden papírový ubrousek neekologicky použit byl. Omlouvám se všem zvířátkům! Je to už můj zvyk – před lezením odejít opodál. Jíte červenou řepu? Jíte chřest? Teď je sezóna. Kdo to nezná, vězte, že se pak krásně leze. Teda, když je to z těla pryč! Jaro hraje barvami…

Ty woe, čím začnem? Čímou!?

Zatímco se jeden obléká, druhý kouká vzhůru a hledá linii na které by se hned nezabil. Pokud ne fyzicky, tak psychicky. Neznám moc horších věcí, než 5 minut po nástupu začít mávat bandaskama a připravovat se na seskok. Ok, tahle cesta vypadá dobře – Čima. V její první polovině, v délce 17-ti metrů, dva borháky a dva kruhy. Dál by to mělo být lehčí. Než dolezu k druhému kruhu, mám solidně oroseno pod vestou. Spodek umolousanej jak lom v Srbsku. Nad kruhem prázdno, ani spára, ani stará skoba. Možná tam někde. Ale prrr! Ještě ani nevyšlo sluníčko!…je rozhodnuto. Od kruhu jsme dole za chvíli. Co dál? Vpravo převislý plotny, vlevo asi fajn lezení. Jenom první jištění je na náš vkus víc klasicky umístěné… Strach a peníze jsme nikdy neměli, hahaha. Tak lez! Nesmrdí rum – 20 metrů, spára, terasa, hrana, 3 borháky, první v 10-ti. Lišejník, trsy řepky, volné kameny, jeden vyzvoněnej vklíněnec pod nohama. Utěšuju se tím, že jsem možná prvolezec. Dle všech ukazatelů to totiž tak vypadá. Vršek je vzdušnej, ale už pevnej a jasnej. Když vidím dobírací místo, cítím bublat testosteron. Výhled až kýčovitej. Štand, lano, Pája už v akci. Jednoduchost dokonalosti nezná mezí.

Události na jedničce, Hubeňour na dvojce

Dole toust a porada. Přidáme pohled trochu doprava a o 10 metrů výš, kde je vrcholová police Pilíře Hubeňoura. Toust ani nedojím. Jsem napnutej, jak struna. Pájovi to ani nevadí, prý dnes tahám já. Přeberu matroš a hurá pro další dávku klasického lezení, které se zažírá pod kůži jak fotbalový zápas na škváře v přespolním derby.

Cyklisti z Praha-Východ kukuřice nedávno říkali, že jsem tlustej a že se jim na bajku nelíbím. Já na ně na oplátku křičel, že punk je jinde. Borhák ve 12-nácti, slovo respekt, zde ztrácí jakoukoliv abstrakci, tlukot srdce, žádný sedlo, žádná krajnice, žádní machírci v okolí v autech nebo na kole. Mozek, prsty, lezečky a vyřeš to! Pája na jistotku na druhým. Vyřešeno. Tohle musí do knížky!

Může se do vrcholovek psát Julci.cz?

Balíme saky paky. Zbylých nezajištěných 17 metrů Čimy si necháme na jindy. Jdeme trénovat na Skautskou věž. Po cestě mě zaujal sektor s názvem Biskupská Stolice a další pilířoidní cesty. Ale Pája je neoblomný a diskuzi, tu my umíme!

Kdo má Milana, z komínu nevypadne!

Tak tedy Skautská věž. Dle průvodčíka jedna z nejoblíbenějších oblastí na Bořni. Zase diskutujeme. Nezbývá než nabít opasek a vyrazit na prašnou cestu před salón. Komín bez ničeho za čtyři a spára s friendama za pět. K tomu vítr jak v Tatrách a o pozdní zadumané odpoledne než vylezeme na top je vystaráno. Potěšil mě hlavně komín odspoda až nahoru po vlastním.

Pravou v komíně, levou si honíme

Lezecky primitivní. Cyklisti by se mi zase vysmáli. Mají pravdu. Z komínu nevypadneš. Kór, když jsi tlustej! Lezení po vlastním jištění…hm, hm, nevím, nevím. Vypadá to, že kapacita na Bořni nebude vybita za jedno léto!

Dokud si mladej, tak vybírej!

Možná jsem otevřel pandoru a obsah se mi hrozně líbí? Možná, že ten písek zase není takový kotel? Možná, že se i na toho Starostu jednou nejen podívám? Možná, že dělat věci naplno dává smysl? Všechno je tak relativní! Franz Ferdinand, prázdná dálnice, ťukec v Holešovicích Obama style. Zase to jednou dává smysl. Zapadá to do sebe. Pokračování sakra brzy…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *